Přirozená rozkoš objektivem fotografa, kterého baví ranní sex

Dave Naz: Panties
Vydal Goliath

Sex je nejlepší po ránu. Kdo tvrdí opak, ten se nikdy neprobudil vedle opravdu krásné a smyslné ženy. Navíc ranní číslo v posteli může být fungujícím receptem na dobrou náladu. Je to rozhodně lepší než se večer zbaběle vrhnout do ženského náručí a snažit se zapomenout, že se vám toho dne nic nepovedlo.

V erotické fotografii to jde taky tak. Můžete se snažit své modelky všemožně stylizovat, hledat dokonalé nasvícení a zvláštní pohledy. Taky to ale dělat vůbec nemusíte. Své o tom ví Dave Naz. Kalifornský fotograf bez jakéhokoli uměleckého vzdělání si s podobnými pitomostmi hlavu neláme.

Jeho mottem je návrat k přirozenosti. Ačkoli název jeho zatím poslední kolekce - Panties - bude v mnohých vyvolávat dojem, že jde o knihu určenou hlavně pro fetišisty, jsou kalhotky jen rámcovým tématem. Hlavní roli hrají na jeho snímcích ženy. Naz je zachycuje „políbené jitřní rosou“, jak trefně poznamenala kontroverzní hudebnice a spisovatelka Lydia Lunch. Vůbec nevadí, že jsou fotky sem tam přepálené a občas jako by vznikly jen náhodným zmáčknutím spouště.

Nazovy fotografie jsou poctou přirozené dívčí kráse a fackou strojené reklamní produkci tvořící falešné idoly. Jeho ženy jsou osvobozené od kosmetiky a oblečení, tedy přesně takové, jaké je nakonec chceme mít.

A co ty kalhotky? V někom snad můžou vyvolat nepříjemné vzpomínky na chvíle, kdy se staly poslední nepřekonanou překážkou, fotkám ale dodávají dynamiku a napětí. Když na chvíli nakouknete do jiné knihy, vidíte hezké nahé holky. Oukej, je to pěkná podívaná, ale všechno je připravené ke konzumaci a tak nějak moc jednoduché.

Takže všechny oči, které vám fungují, zaměřte zpátky na Panties. Sami asi víte, co dělat. Jestli ve vás nevzbuzují Nazova děvčata chuť si „hrát“, pak pardon, stránka o novinkách v rybářské technice je v jiném časopise. Dokonce i náš art director, který se jinak vyznačuje hloubavou a mlčenlivou povahou, se při pohledu do knihy nebývale rozohnil. Poté, co si naskenoval nejpovedenější fotografie, se nám svěřil se svou vzpomínkou na puntíkované bombarďáky paní sousedky. Když se na jednom ze žižkovských dvorků, kde vyrůstal, prohnal líný pražský větřík a nadzvedl paní Libuši zástěru, nakoukl malý Míša na okamžik do neznámé krajiny, jejíž tajemství měl objevovat až mnohem později.

Kalhotky nás prostě berou a nezáleží na tom, jaké jsou barvy, materiálu nebo velikosti. To podstatné se skrývá v nich. I když mluvit o krásných ženách jako o „tom“ je v tomto případě takřka hanebné. Takže si raději nechte chutnat, ať už ujíždíte na ženském spodním prádle, nebo ne.

(Wolfgang Knobloch, Esquire)